«Svět Stínu»

1433

Описание

Hlavní hrdina románu „Hvězdy, ty studené hračky“ Andrej Chrumov se už na konci svého dobrodružství na planetě Vlast rozhodne, že se musí nutně podívat do světa Stínu, odkud předtím uprchla celá planetární soustava geometrů. Po lukjaněnkovsky obvyklých dobrodružných a na překvapení bohatých peripetiích se mu jeho záměr daří alespoň potud, že se do centra Galaxie, tedy do „světa Stínu“, skutečně dostane. Objeví tu další humanoidní civilizace, které mezi sebou vedou klasické „hvězdné“ války. Najde tu ale pomoc pro Pozemšťany a další Slabé civilizace Konkláve? Odpověď na tuto otázku dostanete v druhé části „hvězdné“ dilogie. Звёздная тень



4 страница из 304
читать на одной стр.
Настроики
A

Фон текста:

  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Текст
  • Аа

    Roboto

  • Аа

    Garamond

  • Аа

    Fira Sans

  • Аа

    Times

стр.

Ano, následovala tichá odpověď. Pomáhali jsme na nejhorších místech.

„Ale to je přece nebezpečné i pro vás!“

No a co?

Jak neuvěřitelná lhostejnost vůči smrti! Jak nevídaná… V tomhle chování amébovitých bytostí se cosi skrývalo, ale zatím nikdo ještě nepochopil, co přesně.

Ve středu gigantického kotouče se otevřel poklop. Žádnou přechodovou komoru za ním nebylo vidět, vzduch uvnitř lodi bezpečně udržoval silový štít. Padali jsme do šachty. Vypadalo to opravdu jako pád, když na sebe navzájem začala působit umělá gravitační pole obou lodí, pocítil jsem lehkou nevolnost.

„Vypnout gravitaci,“ nařídil jsem, jakmile jsme se ocitli v útrobách vlajkové lodi. „Odpojit všechny ochranné systémy. Otevřít kabinu.“

Tentokrát už moje lodička reagovala — jako by se rozhodla, že nemá smysl plakat nad vlasy na sťaté hlavě. Kabina se otevřela a já pocítil lehký kořeněný pach cizího, nelidského obydlí. Hangár podobající se jeskyni byl osvětlený jen velmi skoupě a nehybné postavy Alarů bylo sotva vidět.

Najednou mi z toho bylo nanic.

Před týdnem jsem se jejich řadami musel probíjet. Jako odvážný hrdina, který si sice nepamatuje, co je zač, ale štědře rozdává rány a švihá nožem napravo nalevo… V cestě mi přitom stáli jen technici a inženýři, tedy jedinci, kteří boj zblízka jednoduše neovládali. Bylo třeba vytvořit iluzi bitky, a to se zdařilo. Kdyby mi do cesty postavili pár pravých alarských výsadkářů, a ještě ke všemu ve vychvalovaných alarských bojových vestách, neměl bych nejmenší šanci.

Huňatá těla kolem vyčkávala. Jak se asi na mě dívali? S pochopením — protože věděli, do čeho jdou? Nebo snad s nenávistí — protože jsem na rukou měl krev jejich přátel? Anebo se zvědavostí — protože jsem se přece jen vrátil a přinesl nové informace…

„Kde jsou moji přátelé?“ zeptal jsem se a seskočil na podlahu. „Alaři!“

Ticho. Pak mi vykročil vstříc černý Alar ve zlatavé tunice.

„Vítám tě na palubě, Petře Chrumove,“ řekl překládající Kualkua, který visel na krku nejvyššího velitele jako zrůdný váček. „Jsme rádi, že ses dokázal vrátit.“

Jeho srst na dvou místech těla kryly bílé obvazy, které jen sotva mohly být součástí jeho uniformy. Nejsou to nakonec stále ještě stopy mého řádění?

„Kde jsou mí přátelé?“ zeptal jsem se ještě jednou.

„Spí. U nás je teď čas odpočinku.“

„Nevadí. Klidně je vzbuďte, zlobit se nebudou,“ řekl jsem.

Комментарии к книге «Svět Stínu», Sergej Lukjaněnko

Всего 0 комментариев

Комментариев к этой книге пока нет, будьте первым!

РЕКОМЕНДУЕМ К ПРОЧТЕНИЮ

Популярные и начинающие авторы, крупнейшие и нишевые издательства